Projev místopředsedkyně prezídia a správní rady Nadání prof. JUDr. Marie Karfíkové, CSc. před hrobkou rodiny Hlávkových na přeštickém hřbitově při příležitosti připomenutí dne úmrtí Josefa Hlávky (11.3.2026)

Milé dámy, vážení pánové, vzácní hosté a přátelé odkazu Josefa Hlávky.

Scházíme se dnes, 11. března, v den výročí úmrtí Josefa Hlávky, abychom u jeho hrobky v Přešticích vzdali úctu muži, který svým životem i dílem výrazně ovlivnil podobu české kultury, vědy a vzdělanosti. Právě zde, na místě jeho posledního odpočinku, si připomínáme nejen konec jeho životní cesty v roce 1908, ale především trvalý odkaz, který po sobě zanechal.

Josef Hlávka byl architekt, stavitel, mecenáš a vizionář. Člověk, který dokázal spojit mimořádný talent s hlubokým smyslem pro odpovědnost vůči společnosti.

Jako architekt vtiskl svou stopu Praze i Evropě. Jeho stavby dodnes patří k nejvýznamnějším architektonickým dílům své doby. Budova vídeňské opery, mnohé pražské budovy či rezidence bukovinských metropolitů v Černovcích dodnes připomínají, že architektura může být nejen krásná a užitečná, ale i nadčasová a zároveň lidská.

Hlávkův život nebyl jednoduchý. Prošel obdobím velkého úspěchu i těžké nemoci, která jej na čas upoutala na lůžko a znemožnila mu pokračovat v architektonické práci. Ač musel své pracovní nasazení omezit, namísto toho, aby se stáhl do ústraní, obrátil svou energii k podpoře vědy, umění a vzdělání.

Založil Českou akademii věd a umění (1890) a Nadaci, která dodnes nese jeho jméno ("Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových" - 1904) a která se stala nejstarší a nejvýznamnější českou nadací podporující talentované studenty, vědce a umělce. Hlávka věřil, že vzdělaný člověk má nejen právo, ale i povinnost sloužit společnosti. Svou nadací vytvořil prostor, kde se tato víra může naplňovat i po více než sto letech.

Hlávkova nadace stále podporuje studenty, vědce, umělce i instituce, které rozvíjejí českou vzdělanost. Jeho jméno žije v každém stipendiu, v každém projektu, v každé myšlence, která díky odkazu mohla vzniknout.

Jeho životní příběh je příběhem člověka, který dokázal spojit osobní úspěch s veřejným dobrem. Člověka, který věděl, že skutečná velikost se neměří bohatstvím ani slávou, ale tím, co po nás zůstane. Hlávka po sobě zanechal dílo, které přesahuje generace - a právě proto se k němu stále vracíme.

Dnešní setkání je příležitostí nejen k pietě, ale i k zamyšlení. Hlávkův odkaz nás vybízí, abychom se ptali sami sebe: jak můžeme i my přispět k tomu, aby naše společnost byla vzdělanější, spravedlivější a soudržnější? Jak můžeme podporovat talent, tvořivost a odpovědnost? A jak můžeme - každý ve své roli - pokračovat v práci, kterou Hlávka začal?

Když stojíme zde, u jeho hrobky, uvědomujeme si, že dějiny netvoří jen velká gesta, ale i každodenní úsilí. Hlávka nás učí, že i jeden člověk může změnit směr celé společnosti, pokud má odvahu myslet dál než jen na sebe.

Čest jeho památce.