|
Projev předsedkyně Studentské komory Rady vysokých škol Mgr. Terezy Markové před Hlávkovou kolejí při příležitosti pietního shromáždění (17.11.2025) Vážené dámy, vážení pánové, je mi velkou ctí, že za studentky a studenty v České republice zde mohu promluvit a sdílet některé své myšlenky. 17. listopad je mezinárodní den studentstva a jediný mezinárodní svátek, který má svůj původ v České republice. Proto jsem velmi vděčná prezidentce Evropské studentské unie, Laně Par, že je zde dnes s námi a společnými silami budeme pracovat na tom, aby se ho podařilo pozvednout na mezinárodní úroveň. My zde přítomní sice víme snad i podrobně historii vzniku tohoto svátku a že byl vyhlášen v roce 1941 při druhém výročí tragických událostí, ke kterým došlo na našem území na podzim roku 1939. Bohužel ve světě tento svátek, přestože byl uznán jako mezinárodní, své znělé jméno postrádá. Naše malá, ale krásná země v mnohých oblastech pozitivně přispěla rozvoji vědy, umění i společnosti na mezinárodní úrovni. Jsme zemí původu Otty Wichterleho, Johanna Gregora Mendela, Karla Čapka, Jaroslava Heyrovského, Dany Drábové, Madeleine Albright, Gerty Theresy Cori, Františky Plamínkové a mnohých dalších. Všechny životní příběhy těchto osobností nesou velký přínos, radost z úspěchu, zadostiučinění v mnohých chvílích, ale místy i hořkost a bolest. Jeden z dalších životních příběhů, který v sobě nese snad více bolesti, než radosti si právě na tomto místě připomínáme. Jedná se o příběh Jana Opletala, který na Hlávkově koleji v době svého studia pobýval. Student Lékařské fakulty Univerzity Karlovy pocházející z malebné obce Náklo nedaleko Olomouce, který si snad jako mnoho mladých lidí přišel do Prahy splnit svůj sen o prestižním vzdělání, kterého připraví na výkon profese. Nejspíš byl plný ideálů, nadějí a mnohých očekávání, co život přinese. Chtěl se při studiu také jistě bavit, sportovat, setkávat se s přáteli a prožít své mládí naplno. V mnohém se nelišil od nás studentek a studentů, kteří zde dnes stojíme. Naneštěstí rok 1939 byl devastující pro svobodu a demokracii v naší vlasti a Jan Opletal, který jistě vnímal negativní změny ve společnosti způsobené vlivem sílícího nacismu, za tyto hodnoty položil cenu nejvyšší. Ztráta samosprávy Československa, obsazení institucí okupujícími a potlačení občanských svobod vedly k narušení základních jistot a pocitu bezpečí. Dne 28. října 1939 vyšel na demonstraci, z níž už se domů nikdy nevrátil. Při demonstraci byl fatálně zraněn, následně v nemocnici definitivně ztratil důvěru i ve zdravotnictví, při hospitalizaci odmítal stravu a léky, protože měl strach, že by mohly být otrávené. Naposledy vydechl 11. listopadu 1939. Jeho pohřeb, který se konal o čtyři dny později, přerostl v další protinacistickou demonstraci. Ta měla za následek pozatýkání mnohých studujících a uzavření českých vysokých škol. Akademická samospráva byla na několik let zcela zlikvidována a vzdělávání přerušeno. Tento temný okamžik nám připomíná, že svoboda vzdělávání a autonomie institucí nejsou samozřejmostí. Selhání důvěry v instituce tehdy vedlo k tragédiím. Bez kvalitní infrastruktury a zajištění bezpečnosti, bez školství, zdravotnictví a dalších institucí, na které je možné se spolehnout v každé době, může naše země jen stěží fungovat. Je na každém z nás, abychom je chránili před jakýmkoli ohrožením. O to víc je toto téma aktuální právě dnes, v době globálních krizí, dezinformací, klimatických a bezpečnostních hrozeb. Každý z nás může svou pomyslnou kapkou vody v oceánu přispět k tomu, abychom budovali transparentní a důvěryhodné instituce, které obstojí i v těžkých časech. Věřím, že každý z nás má v tomto procesu svou nepostradatelnou roli a jako ti, kteří v roce 1939 stáli před volbou mezi pohodlím a odvahou, můžeme ukázat, že i malé kroky vedou k velkým vítězstvím, pokud se nevzdáme. Děkuji za Vaši pozornost a za vše dobré, čím přispíváte k budování důvěry v mnohé instituce i v demokratické fungování naší vlasti.
|
||||||||||||
