|
Projev místopředsedkyně prezídia a správní rady Nadání prof. JUDr. Marie Karfíkové, CSc. před hrobkou Josefa Hlávky při příležitosti předávání Cen a Medailí Josefa Hlávky (16.11.2025) Milé dámy, vážení pánové a budoucí nositelé Medailí a Cen Josefa Hlávky, dovolte mi, abych Vás přivítala jménem svým a jménem správní a dozorčí rady Nadace "Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových" na tradiční slavnostní akci předávání cen Josefa Hlávky za rok 2025. Toto setkání se koná každoročně v den před svátkem 17. listopadu na zámku Josefa Hlávky v Lužanech. Sešli jsme se v Přešticích u hrobky Josefa Hlávky a jeho rodiny. Hrobku postavil Josef Hlávka v roce 1883, po úmrtí své první manželky Marie, rozené Čermákové. Stavba je řešena v novogotickém slohu a výmalbu realizoval blízký spolupracovník Josefa Hlávky vynikající malíř Karel Jobst. Hrobku Josefa Hlávky v Přešticích převzala Nadace do vlastnictví v roce 2005 a v roce 2007 byla hrobka komplexně restaurována, naposledy v letošním roce a my máme možnost spatřit hrobku po této rekonstrukci. Dnešní setkání u hrobky Josefa Hlávky se koná na památku Josefa Hlávky, a to v souladu s jeho přáním, které vyjádřil v poslední vůli dne 25. ledna 1904. Stojíme zde, abychom si připomněli Josefa Hlávku nejen jako architekta, stavitele a mecenáše, ale především jako člověka, který pochopil, že skutečná hodnota života se neměří tím, co si ponecháme, ale tím, co odevzdáme druhým. Josef Hlávka po sobě zanechal nejen krásné stavby, ale především dílo trvalejší. Věřil a pochopil, že vzdělání, věda a kultura jsou cestou, jak se člověk může povznést nejen osobně, ale i jako součást společnosti. Svým darem, kdy veškerý svůj majetek odkázal na podporu vědy a umění, nám připomíná, že každá generace, která po něm přijde, ponese dál pochodeň poznání a odpovědnosti. Když stojíme zde, na místě jeho posledního odpočinku, měli bychom si uvědomit, že Hlávkův odkaz není minulostí, ale živou výzvou, která nás vybízí k zastavení, k ohlédnutí se a k přemýšlení. Možná je to důležitý okamžik, který nám dává prostor se ptát, kam směřujeme my sami. Jak naložíme se svým vzděláním a se svým talentem. Dokážeme z nich udělat dar, jak to udělal Josef Hlávka? Hlávkův příběh nám připomíná, že i v časech nejistoty má smysl věřit v dobro, v práci, v kulturu a ve vzdělání, a že každý z nás může být pokračovatelem jeho díla. A tak stojíme zde, abychom nejen vzpomínali, ale abychom si tiše slíbili, že Hlávkův odkaz zůstane živý v našem konání a v našem myšlení. Prosím, abychom minutou ticha uctili odkaz a vzpomínku na Josefa Hlávku.
|
||||||||||||
