1/2016
Marek Waic
Tělesná výchova a sport v politickém životě meziválečného Československa

Cílem předložené studie je připomenout roli tělesné výchovy a sportu ve vnitřní i zahraniční politice meziválečného Československa a doložit působení různých politických vlivů, které se promítaly do života tělocvičných spolků a sportovních organizací. I když pronikání politiky mezi sportovce a tělocvikáře za časů tzv. první republiky nebylo systematické, odráželo politické změny uvnitř československého státu i jeho měnící se postavení v politickém kontextu střední Evropy.
Tělesná kultura tvořila majoritní oblast spolkového života Československé republiky a v jejím rámci nalézáme tělovýchovné spolky, sportovní kluby a svazy volně sdružené do zastřešujících organizací, mládežnické organizace skautského typu a turistické spolky. Politické působení dostaly do vínku především některá tělocvičná a skautská sdružení, podobné tomu bylo i u skautingu. Pokud by někdo chtěl systematicky zmapovat politické působení všech spolků v oblasti života společnosti, kterou nazýváme politickou kulturou, musel by vytvořit encyklopedii.
Studie se proto zaměřila na spolky, jejichž působení na československé politické scéně můžeme označit za mimořádné. Dva z nich Deutscher Turnverband in der Tschechoslowakei (DTV) a Československá obec sokolská (ČOS) vystupují jako nadstranické a všenárodní a Federace dělnických tělocvičných jednot - Federace proletářské tělovýchovy (FDTJ-FDT) jako ryze stranická organizace.

2/2016
Petr Wawrosz
Korupce v redistribučním prostředí - Česká republika, Evropa, svět

Práce komplexně popisuje fenomén korupce s důrazem na Českou republiku. Zabývá se charakteristikami, důvody i důsledky korupce, přináší přehled pohledů ekonomické teorie na korupci i vybrané faktory korupce. Ukazuje, že korupce je projevem (důsledkem) institucionálního uspořádání daného systému, extraktivních ekonomických a politických institucí a zdůvodňuje, proč není jednoduché tyto instituce odstranit.
Z pohledu institucionální ekonomie zkoumá mj. vztah demokracie a korupce, korupci za socialismu i korupci po pádu socialismu. Na korupci se dívá jako na paralelní redistribuční hru, která se obvykle odehrává v prostředí nežádoucí redistribuce, přičemž toto prostředí umožňuje vznik korupčních sítí respektive v terminologii studie - struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatelných zásad. Studie tyto struktury popisuje a označuje za hlavní příčiny existence a rezistence korupce.
Poslední kapitola se zabývá bojem proti korupci, kde studie zdůrazňuje, že klíčové je vytvořit takové prostředí (systém), aby jeho členové nebyli motivování ke korupčním aktivitám.

3/2016
Jaroslav Krameš
Profesor Albín Bráf a jeho žáci (česká národohospodářská škola Bráfova)

Česká národohospodářská škola Bráfova odráží zvláštní a nadstandardní kvalitu vztahů Albína Bráfa a jeho žáků, vztah k Bráfově osobnosti, vznik české ekonomické vědy, národohospodářské buditelství. Vztahy byly budovány na přednáškách a zejména na národohospodářských seminářích. Z nich vycházeli Bráfovi žáci. Nová kvalita národohospodářské vědy spočívala v systematickém a soustavném pěstování ekonomické vědy a její výuky v české řeči. Pojítkem školy se stala teoretická reflexe ekonomické emancipace české národní společnosti. Reflexe ekonomické emancipace nahrazovala originální ekonomickou teorii v rámci vymezení pojmu standardní ekonomické školy. Nešlo proto o skutečnou ekonomickou školu v pravém slova smyslu, ale o ekonomickou školu v přeneseném významu.
Národohospodářská emancipace a vznik české národohospodářské vědy se projevilo ve zvýšení kvality i kvantity literární národohospodářské produkce i vznikem nových vědních oborů - českých hospodářských dějin a ekonomického myšlení v českých zemích. Bráf svým dědicům zanechal kategoriální soustavu s nejednotným a diskusním charakterem pojmů. Karel Engliš, jeden z nejvýznamnějších českých ekonomů, vnímal tuto situaci jako krizi v ekonomické vědě. její překonávání vyústilo ve vznik samostatné Englišovy teleologické školy.

4/2016
Martin Pělucha, Viktor Květoň
Neoproduktivismus jako nové teoreticko-metodologické paradigma politiky rozvoje venkova EU

Venkovské oblasti jsou v posledních dvou dekádách významně ovlivňovány celou řadou různých faktorů spojených s restrukturalizací ekonomiky (posilování služeb), globalizací a rozvojem informačních a komunikačních technologií. Vedle těchto trendů se postupně etablovala rurální studia, jejichž východiska se stala základem pro formulaci samostatné politiky rozvoje venkova. Její vznik však v rámci SZP EU předznamenalo důraz na zemědělské pojetí rozvoje venkova. V této studii je představena kritická reflexe teoretických východisek, stavu a pojetí politiky rozvoje venkova, včetně rozboru souvislostí normativního konceptu územní soudržnosti. Specifický důraz je kladen na identifikaci charakteristik nově nastupujícího neoproduktivismu. V analytické části jsou hodnoceny vybrané klíčové nástroje politiky rozvoje venkova z hlediska jejich míry souladu se socioekonomickou dimenzí územní soudržnosti na úrovni obcí ČR ve střednědobém horizontu let 2004 - 2013. Výsledky provedených analýz potvrdily, že soulad s cíli socioekonomické dimenze územní soudržnosti je v případě zemědělských nástrojů minimální, u nezemědělských nástrojů nejednoznačný, což bylo způsobeno pestrostí podporovaných aktivit a jejich malým finančním podílem na celkové alokaci.

5/2016
Kateřina Rozinková
Konkurenceschopnost českých piv v zemích střední Evropy v době mezi dvěma světovými válkami

V první republice, která je těžištěm předkládané studie, patřily české pivovary mezi celosvětově nejvýznamnější exportéry piva. Na světovém trhu se uplatňovaly více již jen pivovary z Německa a Velké Británie, ve zhruba stejném objemu a finančním zisku se pohybovaly holandské podniky. Od těchto zemí se Československo v rámci pivovarského vývozu určitým způsobem odlišovalo a tato odlišnost tkvěla ve vysoké konkurenceschopnosti českých piv na evropských trzích.
Export v letech 1918 - 1937 v prvé řadě navazoval na úspěšné předválečné základy a to především ve struktuře zemí, na které byl zaměřen. Již před rokem 1914 bylo hlavním cílem exportu českých piv Německo. K dalším významným státům patřily Švýcarsko, Belgie, Holandsko či Egypt.
Na základě výsledků provedených zkoumání nelze hovořit o konkurenceschopnosti českých piv na trzích různých zemí jako celku. Důkazem vysoké konkurenceschopnosti českých výrobků, kromě dominance na německém území, je také skutečnost, že se uplatňovalo zejména v zemích s rozvinutou tradicí konzumace tohoto typu nápoje - především v Evropě - v daleko větší konkurenci domácích piv, než jaké musela čelit například německá či britská piva dominující na trzích v Africe či Asii.